Blog

Tak jsem po necelých 6ti měsících v pořádku doma. To jsem si zase užila světa, ochutnala tisíce dobrot a spoustu toho natočila a nafotila. Tak konec výmluv na chabé internetové připojení v Asii a alou to loadovat na net :)

Navštívit malajskou část Bornea bylo rozhodnutí na poslední chvíli. Původně jsem chtěla svůj výlet zakončit v Thajsku. Musím říct, že po Indii to byl trochu velký skok do civilizace.

Indie je země, která mě vždycky lákala, už jsem se tam chtěla "stavit" v dubnu, jen mi to prostě nebylo přáno, protože mi pár hodin před přeletem z Vietnamu byl jaksi odcizen pas.

Má další destinace byla Indonésie. Původně jsem chtěla letět na Taiwan. Místní kuchyně je jistě neuvěřitelná a surfování také bude stát za to. Jen nakonec jsem to prostě cítila tak, že bych radši do Indonésie, tak jsem vyrazila.

Thajsko bylo skvělý. Lidi jsou neuvěřitelně vřelí, pohostinní a k natáčení naprosto otevření. Jela jsem tam i kvůli surfování a to opravdu mile překvapilo.

Takže webovky zprovozněny, na YouTube kanálu mám prvních 20 videí .... nejvyšší čas naplánovat další cestu za asijským kulinářským uměním.

Pravda, trvalo to trošku déle, než jsem původně plánovala, ale povedlo se. A kromě agentury Creation.cz, za to vděčím i tomu pánovi, co mi ve Vietnamu ukradl batoh a tomu, že celý minulý týden lilo jako z konve :).

Když mi řidič "motorbike taxi" zmizel s batohem a s pasem, říkala jsem si, že to je určitě Apríl. To přeci néééé, teď, pár hodin před přeletem do Indie ......

Přemisťuju se do Vietnamu a těším se jak se naučím a natočím všechny ty nudlové polévky, závitky, rýžové palačinky.... Ale jak to na Srí Lance šlo všechno hladce, ve Vietnamu to alespoň pro mě byl pravý opak.

V našem domku u kolejí se chystají velké přípravy na Sanghika-dana. Budhistický obřad, který probíhá 3 měsíce po smrti člena rodiny, což byla na podzim babička a tento obřad má za cíl zajistit, aby se babička po smrti měla na novém světě dobře.

Natáčení prvních autentických video receptů je za mnou. No, řekněme, že pouze jejich částí. Na večeři totiž mělo přijít asi 8 lidí, takže se do přípravy jídla zapojily ještě asi 3 sousedky.

A velký den D je tady. Jedu vstříc novému dobrodružství, vlnám a kulinářským zážitkům. Začnu na Srí Lance. Jedu tam přeci jako domů. K tetičkám do domku u trati s tou nezapomenutelnou kuchyní, kde se rodí ještě nezapomenutelnější jídlo.

Už mám i jméno. Bude to Authentic World Food. Vymýšlím si logo a zakládám Facebookovou stránku, kam zatím dávám různé příspěvky kolem jídla z minulých cest.

Něco už jsem našetřila. Na pár zemí v Asii by to mělo stačit. Dávám výpověď v práci, abych mohla v lednu vyrazit do světa a začít se věnovat svému projektu o autentickém vaření.

Poprvé mě napadlo, že nejen, že se při příštích cestách budu dívat na to, jak v jiných zemích vaří, ale že bych ten zážitek mohla zprostředkovat i ostatním.